Nápady, diskuze, rady :)

Ahóój, od první třídy hraju na zobcovou flétnu. Vždycky jsem rodičům říkala, jak strašně hrát nechci a že mě to nebaví a podobně. Chodila jsem do Základní Umělecké... ZUŠKY.  Přijížděla do naší školy jedna učitelka, ale to je jedno, chci říct, že chodím do školy v menší vesnici, proto tam dojížděla jedna učitelka, která nás učila hrát na flétnu a taky jsme s ní mívali nauku. To byla taková hudebka, učili jsme se noty atd. ...

Asi do třetí třídy jsem to musela přežívat... Nebavilo mě nic. Trénovat na flétnu, chtěla jsem chodit do kroužku flétny, kde hráli známé písničky, nesnášela jsem tu učitelku, nebavilo mě to tam a nechtěla jsem tam chodit, protože jsem říkala, že je to ztráta času anebo jsem přemlouvala rodiče  každé pololetí a každý začatek roku, ať mě tam zase nepřihlašujou. Nakonec jsem toho docílila! Asi to nemohli vydržet a zkrátka mě konečně přihlásili do toho kroužku a já jsem byla štěstím bez sebe. Říkali, že jim to už nevadí, že tam nechodím, hlavně ať s tím nepřestanu a hraju alespoň v tom kroužku, že by mě to mrzelo až budu větší... chodily tam i moje kámošky, bylo mi to líto, že se tam semnou nikdo nebavil. Teď tam chodíme: já, moje nejlepší kámoška a ještě jedna kámoška.  Áá, vlastně jsem teď ráda, že mě do zušky přihlásili... to bych neuměla noty, musela bych si do not psát písmenka... á... jsem ráda, že se na to nevykašlali a donutili mě k tomu.

Z toho jsem hrála.

Fléétna.